Seděla na záchůdkách ve škole a brečela. Co všem udělala, že se s ní nikdo nebaví? Ona prostě tady přebrečí hodinu. A vlastně jí to moc nevadilo.
"Chci pryč! Chci pryč!" říkala v breku. Nikdo jí stekně neslyšel. Chtěla vylézt, a proto si otřela slzy do toaletního papíru, spláchla. Pomalu se zvedla a sáhla po klice. Šla, ale ne do třídy. Šla ven, pryč ze školy. Už nikdy nechce vidět ani slyšet své spolužáky, prostě nikdy! A proto se rozhodla odejít.
Ve škole mezitím přemýšleli, proč se Natálie vytratila. "Ona utekla," říkali všichni, a pak se ji vydali hledat. Na záchůdky, ven, do učeben, po chodbách. Nikde nebyla. Pak se vrátili do třídy a učili se bez ní.
Ona mezitím již byla u svého bydliště. Vytáhla z kapsy klíče, odemkla si. Koukla se do všech stran a vkročila do domu. Lehla si v pokoji do postele a opět se rozbrečela. A brečela až do doby, než usnula.
Druhého dne opět musela do školy, i když se jí tam zrovna dvakrát nechtělo. Když vešla do třídy, všichni měli v ruce toaleťák a hodili ho po ní! Předtím ho však ještě namočili ve vodě.
Natálii to bylo opravdu líto! Bylo jí tak hrozně, že omdlela. To však její spolužáci nevěděli - že to skončí takto. Po dvou týdnech dostala rakovinu, a nechala se odpojit od přístrojů..
PS: Konečně vám dám s tou Natálií pokoj, příště bude jiné jméno.
*Lilly