Ahoj. :)
Tak Haní mě poprosila o krátkou povídku, tak tady ji má. ;)
(pořád krátké, že? :D)
↓
Pila jsem džus, seděla u baru. Všichni tancovali, kromě mě, já na to neměla ani pomyšlení. Radšii jsem vstala a vypadla. Nějak mi to nevadilo, aspoň jsem se nadýchala čerstvého vzduchu. Sedla jsem si na schody.
"Copak tady děláš? V takové zimě?" zeptal se mě nějaký kluk, co přišel.
"Tak je to zadýchané, a zima mi není," řekla jsem, a koukla jsem se na světýlko na konci krajiny. "Co to je?" Koukla jsem se po tom chlapci. Položila jsem si na schody kabelku.
"Já nevím," řekl a usmál se. Podrbal se na čele. "Také mi to vrtá hlavou..." Koukl se tam. "Co kdybychom se ta šli podívat?" Koukl se na mě, a pousmál se.

"Ehm, jasně," řekla jsem, vzala si zpět kabelku a vstala. Šli jsme tedy k tomu světlu, a to nebylo jen obyčejné. Ne rosvícené okno v nějakém dalekém domě. Mnohem, mnohem silnější.
Jemně jsem šlapala, skoro nic jsem neviděla. Však moje oči už si na tmu zvykly, a nohy mě nesly ke světlu. Zablýsklo se. Pak po chvíli "bum" - ano, hrom. Začala jsem panikařit, a chytla jsem se toho milého kluka.
"Neboj se," řekl klidně, něžně a pohladil mě po vlasech. "My tam dojdeme, pokud začne pršet, tak se někde schováme."
Cítila jsem pocit jistoty, my dva těsně u sebe, v objetí. Bylo mi dobře, i když bouřka neustávala. Šli jsme dál a dál, a blížili se ke světýlku. Sice pršelo, ale vzala jsem si deštník, tak jsem ho použila pro nás dva.
Ke světlu jsme došli. Byl velký vítr, tak nám obrátil deštník, takže jsme byli úplně promočení, ale nám to nevadilo, došli jsme šťastně, kam jsme dojít chtěli.
Bylo to světelná chaloupka, zmrzlými prsty jsem zaklepala na dvířka. Jistě, toto nikdo neuslyší. Ale vyběhla ven mladá dívka, asi v mém věku. Musela jsem si zavřít oči, bylo moc světla.
Slečna nás pustila do chaloupky, mohli jsme se umýt, napili jsme se čaje a vyspali jsme se u nich. V kabelce mi zbylo pár peněz, tak jsem jim je dala, a společně s klučinou jsme vyšli ven, a každý do svého bydliště.
On se však zastavil, podíval se na mě, usmál se. Nevěděla jsem, co myslí. Pak mě dlouze políbil. "Určitě to není naposledy!" Odešel, ale zamával. Já také. Potom jsme spolu začali i chodit..
Líbí?
*Lilly






Moc pěkná povídka! Jako z pohádky...