Ticho.
20. září 2011 v 21:56 | *Lilly | Téma týdneAhoj.
Chci se s dnešní povídkou rozepsat, a teď je celkem dobré téma, tak se to snad podaří.
↓
Byl druhý den, co se svobodně odstěhovala od rodiny - udělala maturitu, je starší 18 let. Vydrží to? Jak se o tom přesvědčit? Za zkoušku to stojí. Ale, dokáže si zvyknout?
Pozdě v noci, když bylo v jejím bytě rozsvíceno, hrála hudba a ona stále přemýšlela. Na klíně měla deník, a chtěla, aby se jí podařilo napsat alespoň jeden slušný řádek.
Neslyšela svého bratra, jak se bojí, když usíná, neslyšela svoji maminku, jak jí přemlouvá, aby šla už spát. To bylo před několika lety, ale přitom to má stále na paměti.
Na obloze byl úplněk, a ona se do něj zahleděla. Věděla sice, že má jít spát, ale nechtělo se jí. Napsala do deníčku, že si dnešní den užila a v novém bytě jí je dobře, i když si uvědomila, že lže.
Hudba přestala hrát. Cítila se osamocená - všude ticho, žádné výkřiky. Jen občas nějaká auta, co jezdila po silnici před jejím bytem, ale ty moc neslyšela.
Chyběla jí i její milovaná mourovatá kočička Happy, která jí vždycky dokonale zvedla náladu. Zajít domů a přidat si jí sem? Ale až ráno. Teď je moc pozdě, a navíc, Happy už určitě spí.
Co vlastně udělala? Udělala dobře, že se rozhodla odstěhovat? Nic však nejde vrátit zpět.
Sedla si na postel a přemýšlela. Stále v roztrhaných džínách a starém, však pohodlném tričku a slabém svetru se upřeně koukala na lesy daleko za městem, kde někde poblíž je domek její rodiny.
Vzala jsi pyžamo, zasla světlo a přikryla se peřinou. Usnula po zdlouhavém přemýšlení, s malými nočmíni můrami, ale však s úsměvem na tváři.
Druhého dne ráno jí vzbudil hlasitý zvuk budíku, a jemně si prolnula oči a ještě se chvíli převalovala. Nemusela jít zatím nikam, jelikož chce ještě jít na vysokou školu, a ta začíná později. Pak sice vstala. Její nohy se ještě ani nedotkly starých obnošených bot, a hned ucítila bolest.
Pak vstala, nazula si své pantofle (jestli se jim tak ještě dá říkat) a pomalým krokem šla směr koupelna. Její byt se jí sice líbil, ale dlouho bloudila, než vše našla, kde má být. No, zvykne si, ale musí se to naučit, pokud zde chce bydlet. Šla do sprchy, nechala na sebe téct vodu, a cítila se svěží.
Jen co opět odešla do své ložnice, zatřepala se zimou. Neměla zatopeno, venku pršelo, a jemné kapky dopadaly na okapy, až to slyšela.
Po chvíli, co déšť ustál, si začala číst další díl Upířích deníků, které se jí líbí. Pak si vzpoměla, že chtěla jít pro Happy, ale chtěla se na to připravit, a tak si začala číst napínavou knížku.
Po obědě, který si objednala v restauraci (jelikož ještě zatím neměla žádné potraviny, aby si uvařila vlastní jídlo) šla za kočičkou a rodinou. Pak také nakoupit, a to ale dříve.
Když nakoupila, vydala se směrem k lesu - lépe řečeno lesní cestě, která vedla k domku její rodiny a jednomu sousednímu. Šla po cestičce, koukala se na okolí. Myslela však jen a jen na to, až se zase uvidí s bratrem a padnou si okolo krku, a pak také, až uvidí svou mourovatou kočičku.
Blížila se k domu. Hnědá střecha, žluté zdi. Byl krásný, od doby, co ho nechal její otec opravit. Předtím byl nenamalovaný, a střešní tašky byly červené.
Stiskla zvonek. I když byla venku, slyšela, jak jim zvoní. Asi ho změnili, předtím byl úplně tichý. Sáhla po klice, vešla do domu. Opatrně vešla do obývacího pokoje - tam však nikdo nebyl. Tak zamířila do bratrova pokoje - a tam její bratříček hrál na klavír.
"Ahoj!" vykoktala ze sebe, když vešla do pokoje. Koukla se na pečlivě uklizený pokojík. Všimla si, že se bratr snaží, proto ho nechtěla moc rušit.
"Jé, ahoj!" vykřikl její bratr a přestal s hraním. Od doby, co se to mezi nimi vyjasnilo, jsou jako nejlepší kamarádi - ten nejkladnější případ sourozenců, co snad může být.
"Kde jsou rodiče? A je tu ještě Happy?" zeptala jsem se ho bez rozmyšelení. Koukla jsem se na textm co hrál na klavír, a jak slyšela, tak mu to šlo.
"Happy? Ta je zrovna někde venku. A rodiče jsou v práci," řekl mi bratr a koukl se, kam se koukala ona.
"Dobře, díky. Řekni jim pak, že si Happy beru."
Odešla, venku to prohledala, v lese, a mourovatou kočku nikde nezahlédla. Pak, když šla po cestičce, uslyšela nějaké kroky. "Happy?" Byly kočičí, a zřejmě ta kočka běžela.
Otočila se, a co nevidí! Opravdu jsem tam viděla Happy! Pak si jí odnesla domů..
*Lilly
Komentáře
hodne krasen napsany jsem asi tak v pulce a musela jsem prestat aby jsem vubec napsala ten kom :)) moc pekny
Jé moc pěkně napsaná povídka na toto téma.. na thema.blog.cz jsem hlasovala pro zlo ale pro ticho bych hlasovala hned potom
možná na něj taky něco písnu
ahoj
Tvoje SB Roxíí
Je to moc krásné, máš vážně talent.
Také píšu.
Tak ty jseš opravdový talent. o tomhle kdyby někdo slyšel tak jsi hodně slavná , ale jak jinak :)
Takový článek bych v životě nesepsala.. :) Ale už vím, že ty s takovýma dlouhýma článkama problémy nemáš.. :) Povedl se ti.. Já an téma Ticho taky něco sepsala.. =D






http://brineta.blog.cz/1109/vyhodnoceni-2-kola-vgs - Vyhodnocení 2.kola