18. října 2011 v 21:43 | *Lilly
|
Ahoj.
Zítra budou diplomy, protože jsem teď uzavřela komentáře. Ale je tu další díl FF Zázraky se dějí. Už to mám napsané ve Wordu, asi až do kapitoly 7. :) Tak se pusťte do čtení!
↓
Loudavým krokem jsem šla k domu. Kufry jsem táhla po zemi a byla jsem utahaná. Přišla jsem k brance a chvíli váhala. Pak jsem sáhla po zvonku. Čekala jsem, jestli někdo přijde.
Po několika minutách jsem zaslechla otevření dveří a chtělo se mi utéct, nechat kufry, běžet na letiště a odletět. Ne, nemůžu se vzdát. Je to tvůj sen, Míšo! Přišel ke mně pohledný a krásný, a ještě byl mi na blízko, což by mi mohl kde kdo závidět!
"Do-o-brý den," zakoktala jsem. "Můžu tady u vás na pár dní zůstat?"
"Zákazníka jsem tu dlouho neměl," řekl s úsměvem a pustil mně do bytu. Ukázal mi můj opravdu velký pokoj - vybalila jsem si věci a sedla si na postel. Co jsem to vlastně udělala? Špatný, nebo dobrý krok?
Otázek bylo mnoho. Nechtělo se mi ze samého přemýšlení usnout. Přemýšlela jsem, jak se má Sweet, a kdy za mnou přijede. Ale kde bude? V domě ne, to prosím ne.
Přemýšlela jsem někde do půlnoci, a pak jsem se šla projít ven, na čerstvý vzduch. Možná se uklidním a budu moct usnout. Pak, po návratu, se mi to podařilo. Ale nespala jsem klidně. Hlavou mi létaly samé noční můry.
Bylo také křiku ze spaní a byla jsem po probuzení hodně spocená, no však to znáte. Oblékla jsem se, vzala si snídani do ruky a vyrazila do města, ať se tu trochu porozhlédnu.
Procházela jsem ranními uličkami a všude byla spousta lidí, na což jsme nebyla zvyklá. Nerada jsem chodila ve společnosti, ale žádné zdravotní problémy z toho nemám, takže co vlastně řeším. Město bylo velké, a nedalo se projít celé.
Dopoledne jsem šla vyzvednout Sweet. Hledala jsem nějaké stáje, co jsou blízko Ianova domu, abych tam mohla denně chodit a nemusela používat městskou hromadnou dopravu.
Nakonec jsem našla farmu, kde mají pár volných boxů, a nemusím platit skoro nic. Vybavení od nich nepotřebuji, mám své, a jinak bude Sweet na louce nebo v boxe, a na vyjížďky si můžeme jet kam chceme.
Zašla jsem na oběd do nějaké restaurace a pak byl čas se vrátit. Ranní/dopolední/polední výlět se vydařil, sice se tu nevyznám, ale nebudu tu dlouho - takže to vlastně ani nepotřebuji.
Hned jsem šla bez pozdravu do pokoje, kde jsem lehla na postel. Byla jsem spokojená, konečně. Jsem tak ráda, že se to vydařilo. Vzala jsem si nějaký malý dezert, co jsem si koupila cestou do vily, a začala ho jíst.
Ian vstoupil do mého pokoje. "Nevěděl jsem, že máš koně. Vždycky jsem chtěl nějakého pohladit."
Otočila jsem se, dojedla poslední sousto a řekla: "Klidně jí můžete pohladit, je hodná. Je to klisna a jmenuje se Sweet. A jak jste se o ní vlastně dozvěděl?" Byla jsem až moc zvědavá, myslím.
Diskuze
1. Co řekne Ian?
2. Líbil se díl? Chcete další?
*Lilly. Tak dobrou. :)
těžko říct ..

jo
jasně