Zdarec.
Jsem tu s novou kapitolou. :) Omlouvám se za neaktivnost, ale čas není..
Když jsem neměla co na práci, tak jsem hledala v poličkách v obývacím pokoji různé dopisy, ale snažila jsem se, aby mně přitom nikdo neviděl. Se štosem starých dopisů jsem šla do svého pokoje, sáhla jsem po jednom dopisním papíře, opsala jsem adresy a začala psát.
"Milá Natalie,
neznám Tě a chtěla bych, aby jsme se setkaly! Možná je to mou sklerózou, že si na Tebe nepamatuji. Kde se právě nacházíš? Pokud by mi to rodiče dovolili, mohla bych za Tebou přijet. Doufám, že to nebude zase tolik daleko.
Tvoje Am"
Odpoledne jsem nechala poslat dopis, a teď mi nezbývalo než čekat na odpověď, která hned nedorazí. Byla jsem nedočkavá. Chtěla bych jí vidět naživo! Jestli se mi to splní..
Do mého pokoje vkročil táta, který byl celý od prachu. "Kam jsid ala ty dopisy?" zařval na mně.
"K čemu je potřebuješ?" zeptala jsem se.
"No, děvenko, nemůžeš si je tady nechávat. Jsou důležité! Potřebujeme je k rozvodu!" zařval táta.
Vzpomněla jsem si na rozvod svých rodičů, a hned jsem sáhla po štosu dopisů a podala je tátovi. Snažila jsem se aspoň o malý úsměv. Táta se však bez pohledu otočil a práskl dveřmi mého pokoje.
Koukla jsem se na ostatní dopisy, co jsem si nechala. Začala jsem je znova číst. Měla jsem si přečíst i tamty, třeba v nich bylo něco zajímavého..
po 2 týdnech
Šla jsem se kouknout, jestli je nová pošta, a sebrala jsem dopis. Určitě byl od Natalie, pak jsem se i ujistila.
"Milá Amaryllis!
Jistě, přijeď! Budu moc ráda. Víš přece, že nejsem daleko. Nemůžu se dočkat, až přijedeš! Radši přijeď odpoledne, dopoledne nemám moc času, kromě středy.
Mějte se krásně a všechny pozdravuj!
s pozdravem Natalie"
Byla jsem nadšená! Konečně ji uvidím. Rychle jsem i s dopisem zaběhla za rodiči. Sice mne to stálo dlouhého přesvědčování, ale nakonec jsem mohla. Rozhodla jsem se, že pojedu zítra.. byla jsem neskutečně šťastná..







Nevadí.