
Zdarec.
Mám tu již 10. kapitolu Zázraků, ale bude kapitol ještě dost, chtěla bych to prodloužit. Tak se pusťte do čtení!
Ráno jsem se probouzela velmi nerada, ale vstala jsem a začala si hned ráno balit věci, abych mohla co nejrychleji zmizet. Sweet už jsem nechala odvézt, aby jsme byly doma ve stejný čas.
Odpoledne, když už jsem měla zbaleno a jen čekala na hodinu, kdy budu odjíždět, jsem se rozhodla si sednout ke klavíru a naposledy si na něm zahrát. Rozloučit se s tímto domem.. navždycky. Nevím, proč mně to napadlo, abych tady na týden byla. Už jsem chtěla být pryč, v letadle, ve stáji i se svým druhým koněm.. Zahrála jsem nějakou skladbu, na kterou jsem si zrovna vzpomněla a moje prsty jemně klouzaly po klávesách. Když jsem se koukla na hodiny, rychle jsem odběhla do svého pokoje, vzala kufry a utíkala jsem na letiště. Iana jsem ani nepozdravila, měla jsem naspěch.
Letadlo tam stálo, a já jsem pomalým krokem vešla do něj. Ohlédla jsem se na všechny strany, a v tom jsem viděla běžící postavu, která běžela směrem k letišti. Myslela jsem si, že je to obyčejný člověk, co to nestíhá stejně jako já. Však jsem se spletla - ohlédla jsem se za sebe, a tam šel Ian. Otočila jsem se, ale nebyla jsem schopná nic říct.
"Proč odjízdíš?" zeptal se.
"Musím," řekla jsem a koukal se do země. Pak jsem se znova otočila a sedla si na nějaké místo. Ian si sedl hned vedle mně. Dlouho se na mně koukal. Uviděla jsem smutný záblesk v očích.
"Aha." Zase vstal. "Je to vlastně už na tobě, nebudu tě do ničeho nutit. Ale kdybys zase chtěla přijet, tak se ozvi." Koukla jsem se na něj, jak se vzdaluje. V tom letadlo vzlétlo. Nestačil odejít, a tak znova přišel. "Stejně jsem nechtěl odejít. Já vím, že jsem ti možná připadal jako někdo jiný a ty mně.. ne."
Diskuze
1. Co na to řekne Míša?
2. Ohodnoťte kapitolu jako ve škole
Tak peláším. Užijte si zbytek dne. :)







1.Nic mě nenapadá
2. 1